V dnešní době čím dál více, k mojí potěše, roste trend restaurování motocyklů. Renovace je pěkná věc, ale ne vždy je úplně nutná a tak nám pomalu ubývá strojů v původním stavu. Asi každému milovníkovi veteránů přirostla k srdci i péče o tyto stroje s tím spojená, proto pro spoustu z nás je renovace lákavou příležitostí, jak si užít tuto činnost. Ovšem i na restaurování se dá najít spoustu zajímavé práce, možná v lecčem zajímavější, než může být samotná renovace.
Hlavní kouzlo tkví v tom, že neexistuje universální návod na restaurování motocyklu, ale každý stroj (pokud je u něj restaurování možné) vyžaduje individuální postup. Prakticky největší rozdíl mezi renovací a restaurovaní je v přístupu k povrchům stroje. Tedy snahou zachovat v co největší míře původní povrchy a ty případně řádně ošetřit nebo sladit do jednoho celku, pokud byl původní stroj nekompletní.
Poslední případ je i mím případem. Můj stoj byl potřeba dokompletovat a bylo použito několik nových dílů a na těch bylo nutné udělat patinu, která by vytvořila stejný povrch jako na zbytku původního motocyklu. A tak jsme se pustil do patinace.
V prvé řadě je dobré vědět, že postup se při troše opatrnosti nedá pokazit tak, aby to nešlo vrátit a vše je dobré zkoušet na nečisto a tak i já jsem zkoušel a to tím způsobem, že jsem si vzal kousek zkušebního plechu a na něj jsem si každý krok předem vyzkoušel.
Mám černou motorku a patinovat na černou je asi nejjednodušší. Nemusíte moc hledat odstíny o to je to jednodušší. Hledáte pouze míru zašlosti, lesku, škrábanců a rzy.
Začal jsme jednodušše a to brzdovým šítem a nakupem barev.
(štít po aplikaci hodroxidu sodného, samotný stít má z laseru ostré hrany proto je bylo potřeba srazit pilníkem)
V první fázi, jsme nastříkal zkušební povrch a do něj jsem v různých fázích schnutí zasahoval. Při této praci jsem mi jako nástroje dobře osvědčily houbička a různé hadérky na které můžete nanášet čerstvé vrstvy barvy v různých odstínech nebo jen zamatňovat částečně zaschlý povrch v závysloti na barvě se osvědčilo i použití vlhkých hadérek. Zde není žádný pustup vyloženě zakázaný, jde o to dosáhnout výsledku a na to návody neexistují a tak jediná cesta je laborování. Do míst která by logicky měla být používáním odřená mi dobře posloužil šroubovák.
Tyto vrstvy se dají opakovat až do výsledku se ktyrým budete spokojeni. Zároveň je vždy dobré mít vedle sebe kus patinového dílu se kterým výsledek neustále poměřuji. Tímto způsobem se dá dojít k uspokojivému výsledku, ale ne vždy se dá obejít bez použítí následných chemikálií které zaručí na čerstvě poškrábaných dílěch lehkou korozi - je-li jí třeba. Lze použít hydroxidu sodného a tyto místa naleptat, poté je ovšem dobré tyto místa dobře od kyseliny očistit a tyto povrchy dobře zakonžervovat. Sám jsem se vrátil i po leptání k patinování abych dosáhl lehce zpuchřelé barvy a proto jsem proces ještě opakoval.
(finální výsledek)
Doufám, že se v této disciplíně budu zlepošovat. Jako podpora mi slouží publikace kterou vydalo na toto téma Technické muzeum V Brně s názvem Čistění kovů. Tak doufám, že se na příště zase něčemu přiučím.